|
PŘÍPRAVY Výpravu do Skandinávie jsem plánoval už na vysoké. Bohužel jsem se tam až na jednu drobnou trucovitou výjimku nikdy nedostal. Tou výjimkou byl klasický poznávací hromadný autobusový zájezd v roce 2006, který jsem si koupil po tom, co mi kamarádi odřekli slib, že se na sever vypraví se mnou. Nijak toho nelituji, jelikož jsem odjížděl single a dom se vrátil zadaný a taky proto, že jsem si tamější místa kapku očíhnul. Jak vidno, dlouhých osm let se nic nedělo nebo se asi spíše dělo spousta jiného a já se k výpravě na sever odhodlal zase až nyní. Tentokráte jsem naopak se žádným parťákem nepočítal a vyrazil jsem opět single and alone. Výpravě předcházely mohutné přípravy a nákupy. Byl jsem přesvědčený, že na severu pobudu okolo 8 týdnů. Nakonec jsem se vrátil už po 3, ale k tomu se ještě dostanu. Cílem bylo hlavně fotit, takže jsem s sebou bral kompletní a ještě i náhradní fotovýbavu, kopu oblečení, plný nákupní vozík jídla, rybářskou výbavu, polovinu menší vesnické lékárny a taťkového skůtra. Naštěstí se všechno vešlo a zbylo i místo na matraci. V zápalu boje s organizací místa v autě, bych klidně vymontoval i sedalo spolujezdce, ale chtěl jsem si přeci jenom ponechat příležitostnou možnost někoho dalšího svézt .. a nebo svést ?!? :o).
Eduard (můj malý soukromý autobusek VW Caravelle) už měl v kolech pár dalekých výprav jako třeba každoroční akce Moto Italia nebo loňský okruh Nizozemím a myslím, že s Milanem (původní majitel) dojeli mimo jiné také na Korsiku, ale přeci jenom je těch plánovaných 9,5 tisíc severských kilásků něco jiného. Takže jsem nechtěl nic ponechat náhodě a odvezl ho do servisu k výměně kapalin a podrobné kontrole. Servismen si kapku postěžoval, že nemá kšeft a že by nic - ani preventivně neměnil a popřál nám šťastnou cestu. Skůtra jsem si bral s sebou proto, že v Norsku, krajině hojné na trajektovou přepravu a na placené úseky, jsem chtěl ušetřit. Přeplavit se na nějaký ostrov či zaparkovat v turisticky exponovaných místech je jen s motorkou a batohem na zádech levnější. Nicméně, motorku jsem z auta vytáhl pouze jedenkrát, ale k tomu se taky ještě dostanu. Co se itineráře týče, to jsem kapku podcenil, přesněji řečeno jsem vyrazil dříve, než jsem ho stih naplánovat. Už několik dnů předem jsem pročítal spousty cestovatelských deníků, turistických průvodců, koukal do map a sepisoval si místa, která musím navštívit, ale .. vystřelil jsem z domu dříve, abych stihl levný trajekt. První rada: důkladně si porovnejte ceny trajektů z Polska, Německa či Dánska, protože já vypozoroval, že ceny jsou v jednotlivé dny různé a o víkendu bývají až trojnásobné. Noční trajekty bývají levnější než ty denní a čím dříve si trajekt objednáte, tím je také levnější. Rezervaci může provést za mírný příplatek cestovka, ale já si vyhledal konkrétní společnost a rezervaci udělal sám. A trajekt byl taky ten důvod, proč jsem vystřelil z domu bez itineráře. Koupil jsem totiž lístek, který byl v rozmezí cca 10 dnů nejlevnější. Já se rozhodl (dnes už vím, že asi ne zrovna šťastně, ale o tom taky ještě bude řeč), že se přepravím na jih Norska a budu cestovat směrem na sever, a tak jsem si našel společnost Color Line, která mne (s autem do délky 6m) přepravila z Hirtshals (úplný sever Dánska) do Larvik (jih Norska) za 109 euro (3000,- Kč).
|
