Pátek 11. července: KOSTEL V HEDDAL

   Jelikož mi nefungovalo to nabíjení noťasu v autě, rozhodl jsem se hned ráno zneužít otevřeného kempu a zásuvky v umývárně, do které byl volný přístup z ulice. Účel světí prostředky, ale pyšný na to nejsem. Dvě hodiny jsem seděl venku přede dveřmi, četl si průvodce a čekal na modré světýlko. Bylo zase pěkně vedro, tak jsem se ještě jednou rozhodl skočit do jezera a pak jsem na břehu vytáhnul mapy a začal plánovat. Vlastně až tady jsem se rozhodl vyměnit nejjižnější bod Norska - mys Lindesnes za největší z 28 dochovaných dřevěných sloupových kostelů - ten v Heddal. Po chvilce na slunku a po rozpačitém rozhovoru s družným Norem, který obdivoval mou odvahu cestovat sám a tak daleko, jsem se rozhodl popojet dál. 

   Moc daleko jsem ovšem nedojel, protože po pár kilometrech se cesta stočila opět k řece a před mostem se objevil příjemný odpočinkový plácek (s názvem Holmfoss), kretý byl proti slunci chráněný velkými borovicemi. Tomu jsem nemohl odolat, zaparkoval jsem a snad i poprvé vybalil vařič na čaj a polívku. A jelikož tady byly slušné stoly a posezení, vybalil jsem opět mapy a průvodce. Tady jsem opravdu začal seriózně připravovat plán cesty a zhruba za pět hodin (i s obědem) jsem měl plán tak na tři až čtyři dny :o)

   Na mapce jde vidět i kemp Melostranda u jezera i odpočinkové místo Holmfoss.

   Dál jsem pokračoval po silnici č. 40 a E134 na Nottoden a kousek za ním již zmíněný kostel v Heddal.

  Tento kostel je z oněch posledních 28 dochovaných dřevěných sloupových kostelů (stavkirke) tím největším. Je pravděpodobně z roku 1242, ale některé části kněžiště jsou datovány už do roku 1147. Sloupovými jsou nazývané proto, že základními konstrukčními prvky jsou vnitřní nosné dřevěné sloupy. Na netu jsem našel několik různých (nikoli rozdílných) popisů a charakteristik kostelů. Nebudu je kopírovat, ale pro info uvádím pár zajímavých linků: Střechy-fasády-izolace, Periscope, Info-tour, Wiki.nn.

   Patina času na dřevě zvenku je fakt parádní. Stojíte vedle něčeho, co už tady stojí 800 let a koukáte na ornamenty a dekory, které vyřezali lidé v době Vikingů. Když to člověku dojde, má zvláštní mrazení na zádech.

   Další rada: i přesto, že průvodci Lonely Planet bývají považovány za nejobsáhlejší a nejaktuálnější, informace k tomuto kostelu nijak dobré nebyly. Vstupné bylo (kupodivu) dražší, než uváděli (70 NOK) a otevírací doba byla o hodinu kratší, takže jsem přijel doslova za pět minut konec!

   Vedle kostelíku stojí dřevěná zvonice.

   Z Heddalu jsem pokračoval polňačkou Fv651 směrem na Rjukan.

   Parádní krajina, místy brutální stoupání a nakonec úchvatná přírodní scéna. Dorazil jsem až k parkovišti u jezera Heddersvatn pod horu Gausta.

   S přibývající nadmořskou výškou a klesající faunou se mi začala pročišťovat hlava. Obavy z neplánu a z civilizací nasyscených míst kolem pobřeží se rozplývaly tak rychle, jak rychle se zvětšovala plocha surové přírody. Mohutné skály, nekonečné pláně a jezera. Nádhera. Tady si opravdu duše umí odpočinout a vůbec nevadí, že je sem tam na dohled do krajiny zasazen bílý karavan dalších cestovatelů. Kdekoli se rozhodnu, že zaparkuju, vytáhnu kempingovou židličku, uvařím si teplý čaj a chvíli pobudu, tam prostě jen tak pobudu. Nikomu nepřekážíš, nikdo tě neomezuje, tahle divočina je dost velká pro každého. Hodně uklidňující pocit.   

   Já z čistě pragmatických důvodů sjel až k parkovišti (opět i s WC) a zaparkoval v řadě již stojících karavanů. Kolem jedenácté večerní jsem si stále ještě za světla uvařil polívku a kochal se hrou stínů, kterou rozehrálo zapadající slunce.

   Dnes najeto 161 km.

   pokračování